Erika Čákorová – žena, matka, podnikatelka; podporovatelka těch, co jdou za svým snem

Kdo je pro mě Erika Čákorová ?

Je to žena, která prošla zásadní životní proměnou. Z ženy, která byla ve svém zaměstnání nespokojená a často pracovala nad rámec svých povinností, je nyní žena, která ví, co chce a ví, co jí naplňuje a je její vášní a to také dělá. Je to žena, matka, přítelkyně a rovněž ta, která vám dokáže poradit ohledně vašeho podnikání, přímo se zaměřuje na psaní a tvorbu. Více o tom vám ale prozradí ona sama.

Eriko, co bys nám o sobě chtěla prozradit? Co teď aktuálně děláš a jak tě to naplňuje?

„V první řadě ti chci poděkovat za to, že jsi mě oslovila a dala mi možnost se podělit o můj příběh a třeba tím motivovat další lidi ke změně nebo zamyšlení :-). Pokusím se odpovědět ve stručnosti :-).

   Jmenuji se Erika Čákorová a jsem autorkou projektu EBOOK s úsměvem, autorkou několika kurzů, jako třeba VYDĚLÁVEJTE LIVE, upravuji eBooky a sama jsem jich taky několik napsala. To, co dělám teď, mě neskutečně naplňuje a ještě před pár lety bych neřekla, že můžu dělat to, co mě bude tolik bavit- tvořit, podporovat druhé, motivovat je a pomáhat jim řešit překážky na jejich cestách.

Žila jsem neustále v představě, že něco MUSÍM… především zavděčit se druhým a sloužit jim.“

Objevily se v tvém životě nějaké překážky? Něco co tě vedlo k té změně?

„Život mě směřoval ke změně delší dobu. Neměla jsem jednoduché dětství, ale do detailů úplně zabíhat nebudu. Pak jsem si našla partnera, kterého jsem bezmezně milovala, ale protože jsem neznala svou vlastní hodnotu, náš vztah podle toho vypadal.

Zásadní obrat v mém životě nastal, když už se to prostě nedalo a já se s partnerem rozešla. Po tolika rozchodech, které přicházely z jeho strany, jsem to byla najednou já, která jsem řekla DOST. Věděla jsem, že to v tu chvíli prostě udělám, nebo všechno zůstane ve starých kolejích. A to už jsem nechtěla. Zůstala jsem sama v ohromném baráku, s mizerně placenou prací (kterou jsem nenáviděla) a čtyřicítkami horečkami.

   Byla jsem tenkrát tak rozložená z momentální situace, že jsem měla chvílema pocit, že se zblázním.

Věděla jsem ale, že to takhle dál nejde a se svým životem potřebuju něco udělat.

Tenkrát jsem měla najednou pocit, že si mám přečíst knížku, kterou jsme měli tuším dokonce dvakrát a nikde jsem ji nenašla. Myšlenka na ni mě ale pronásledovala tak dlouho, že jsem si řekla, že si ji teda znova koupím.. i z toho mála peněz, co jsem měla.

Oni ji ale v knihkupectví neměli a padnul mi zrak na jinou. Tenkrát jsem ji koupila. Naprosto intuitivně, neměla jsem ani moc času zkoumat o čem je, protože jsem musela na noční. Přečetla jsem ji během dvou dní a tak kniha odstartovala cestu mého osobního rozvoje.

Koupila jsem si pak od toho samého autora další a další, začala sledovat webináře, články týkající se osobního rozvoje a dodnes děkuji za to, co se tenkrát stalo. Od té doby vím, že všechno, co se v životě stane, není prostě náhoda, ale je to proto, že to tak má být.“

Byla někdy doba, kdy sis říkala, že je ta změna na tebe příliš velká a že bys chtěla skončit?

„Od doby, kterou jsem už popisovala jsem šla stále dál a dál. A někdy to opravdu nebylo jednoduché. Ale věděla jsem, že to chci a že jsem se pro to rozhodla. Je to pro moje dobro a ani na chvíli jsem neuvažovala o tom, udělat krok zpět. Ať už v osobním rozvoji a nebo v podnikání.

Jasně, v podnikání nastanou chvilky, takové zkoušky, kdy si člověk říká, jestli to má zapotřebí a jestli by nebylo snazší se na to vybodnout… Ale díky tomu, že jsem se na to nevybodla, můžu teď dělat to, co mě baví a naplňuje :-).“

Co tě v tvém životě vede? Čemu nasloucháš? Jak poznáš, který směr je ten správný?

„Dřív jsem se řídila hlavně rozumem. Asi i to, že jsem narozená ve znamení panny, mi to trochu předurčuje. Analyzovat, řešit, a tak :-). Ale hlavně v poslední době, jsem se naučila naslouchat svému vnitřnímu hlasu a tomu, co mi napovídá.

Jsou věci, do kterých se mi třeba v některou chvíli nechce jít. Ať už je to můj projekt nebo projekt s někým jiným. Ne proto, že bych byla líná, ale prostě proto, že to v tu chvíli tak necítím. A tak to prostě nedělám.

Nebo když vnímám, že potřebuji odpočinek, na všechnu práci se vykašlu a jdu třeba do lesa, k řece,… prostě nepracuju“

Je něco, co bys chtěla předat mým čtenářům? Nějakou důležitou myšlenku nebo vzkaz?

„No, to je těžký, mám jich spoustu :-). Ale v souvislosti s naším rozhovorem třeba tu, že všechno je tak, jak má být. Máme neustále pocit, že musíme něco ovládat, něco někam tlačit, ale nenapadne nás, že v té situaci, ve které jsme, jsme z nějakého důvodu.

Sama jsem tenkrát měla pocit, že jsem oběť, nespravedlnost způsobila to, co mě potkalo, ale už po pár měsících jsem věděla, že se to prostě stát mělo, protože mě to mělo k něčemu dovést. Tenkrát jsem ležela před barákem na sluncem vyhřátých dlaždicích a koukala na měsíc a hvězdy. Pamatuju si to, jako by to bylo včera.

Dívala jsem se vzhůru a ten pocit vděčnosti, který mě v tu chvíli zaplavil, mi vydržel až doteď. Některé situace se nám zdají šílené, neúnosné a bezvýchodné, ale vesmír nám vždycky naloží jen to, co v danou chvíli zvládneme :-). To jsem kdysi asi někde četla, nebude to úplně z mojí hlavy, ale každopádně se pod to klidně stokrát podepíšu, protože už jsem si několikrát vyzkoušela, že to tak doopravdy je :-).

V danou chvíli se na to třeba nedokážeme podívat s nadhledem a i to je v pořádku a vůbec si to nevyčítejme! Časem ale zjistíme, že to byla příležitost k tomu, něco změnit, někam se posunout… a my jsme ji buď využili, nebo ne 🙂 .“

Eriku nalezenete zde : http://erikacakorova.cz

nebo také zde : https://www.facebook.com/EBOOKsUsmevem/?fref=ts