Kov symbolizuje to, co potřebujeme v našem životě ohnout, co je tou překážkou k hojnosti, prosperitě, lásce, harmonii,… země je v našem životě právě tímto symbolem. 

Tyč symbolizuje pevnost a strukturu našich vzorců, které jsme nechali pevně ukotvit ve své mysli i ve svém těle. Je i hranicí, kterou jsme si v našem životě vystavěli, aby nás v určité chvíli ochránila, a je tak pevná, že nás až svírá jako v okovech.

Ohnout tyč lze silou, my však toto ohnutí vnímáme jako sebezasvěcení a zkoušku dospělosti. Při ohýbání kovové tyče krkem se díváme do očí vlastní síle i tomu, jak můžeme s minimálním úsilím proměňovat svou realitu.

Celý rituál je hlubokým spoluprožitkem a napojením na sebe sama. Ve chvíli, kdy oba vykročí společně, vnímají tlukot svých srdcí a spojí se v lásce, může nastat skutečná proměna. Bez tohoto společného kroku změna nepřijde.

Šíp symbolizuje směr, překážku, kterou svou vědomou volbou lámu. Poruší i všechny vrstvy tím, jak letí vzduchem. Tento rituál zobrazuje:

• moment, kdy si beru zpět svou odvahu, lámu, překonávám překážky ve svém životě prvním krokem vykročení
• překonávání překážek na své cestě, následování svého srdce, svého slibu, své osobní volby i přes všechny přítomné překážky (lámání šípu)

Šíp v iniciaci symbolizuje záměr a směr, jeho zlomení pak zranitelnost a odvahu riskovat. Jaký je váš cíl, za kterým chcete jít? Na jakou životní cestu se chcete vydat a jaké strachy je třeba překonat? Právě ony často brání přijmout do života kvality a esence, po kterých toužíme.

Když rozpustíme staré vzorce, omezení a nezpracované emoce, uvolní se nová síla a vznikne svobodný prostor pro nové vize.

Je to prostor, kdy se můžete napojit na své emoce, které jste již dlouho skrývali, měli jste pocit, že tohle přeci cítit nemám, mám být ta „hodná“ holka ve správné formičce. Voda je také spojená se střepy, s pomyslnou řekou toho, co nás zraňuje a může ochromit, stejně tak jako naše emoce, když jim nevěnujeme pozornost.

Když se podíváme na to, co je to, co se v nás skrývá, co ukrýváme před ostatními, ale i sami před sebou, naučíme se v životě i plynout. Co schovávám? Sama sebe, to jaká jsem? To, co si v životě přeji? Nebo svojí vlastní svobodu?

Začíná přípravou hranice, do níž jako poděkování a uctění plamene vkládáme byliny a další obětiny. Svou pozornost směřujeme k tomu, co chceme ve svém životě zažehnout a udržovat živé. S pokorou a vděčností zapalujeme hranici a po celou dobu o oheň pečujeme, aby hořel klidně a bezpečně. Stejně jako je třeba pečovat o oheň v našem vlastním životě. S blížícím se vrcholem iniciace přichází otázka, pro co si přes žhavé uhlíky kráčíme. Co nás má podporovat, jakou vizi neseme v srdci a kam směřujeme. Před samotným vykročením děkujeme a s láskou i vděčností vstupujeme na svou cestu.