Vztahy v období postpuberty

Vazby k rodičům a ostatním dospělým v období adolescence

V období adolescence dochází k významnému posunu ve vztahu dospívajícího k rodičům a dospělým osobám obecně. Mladý člověk začíná rodiče vnímat novým způsobem, hodnotí jejich životní zkušenosti a srovnává je se svou představou o vlastní budoucnosti. Uvědomuje si, že rodiče mají nejen rodičovskou roli, ale také vlastní potřeby, cíle a partnerské vztahy.

Současně rodiče často prožívají krizi středního věku právě v době, kdy jejich dítě dospívá, což je spojeno s očekáváním jeho odchodu z rodiny. Rodiče se často zamýšlejí nad tím, jaké příležitosti má jejich dítě dnes, které jim samým již nejsou dostupné. V rodinném systému mohou vznikat problémy, zejména pokud je narušen partnerský vztah rodičů. Tyto problémy mohou zůstat dlouhodobě nevyřešené, zejména pokud rodiče odmítají vyhledat odbornou pomoc.

V případě rozvodu rodičů adolescenti obvykle trpí méně než mladší děti, avšak ztráta rodiče stejného pohlaví má pro ně významnou emocionální zátěž, protože tento rodič často představuje vzor jejich budoucí role.

V této fázi se často zhoršuje komunikace mezi rodiči a dospívajícími. Dospívající usiluje o osamostatnění a formuje vlastní názory, zatímco rodiče mohou mít pocit ztráty kontroly a nadále se snaží rozhodovat a přikazovat. Tento konflikt často vede k frustraci adolescenta, který reaguje buď vztekem, nebo odmítáním komunikace. Dospělí by měli aktivně naslouchat a vést dialog na rovnoprávné úrovni, místo jednostranných příkazů a rad.

Rodiče mají tendenci chtít ochránit dítě před neúspěchy prostřednictvím rad a pokynů, což je přirozené, avšak adolescenti často tyto rady vyslechnou, ale věří, že si své zkušenosti musí prožít sami. Tímto způsobem získávají důležité životní lekce skrze úspěchy i omyly. Opakování chyb přitom neznamená nezralost, ale součást procesu učení a formování vlastní identity. Tato skutečnost může vést dospělé k pocitu nepochopení či bezmoci vůči chování dospívajících.

Zásadní je stanovení nových hranic odpovídajících vývojové fázi adolescenta. Rodiče často nevěnují dostatečnou pozornost změně potřeb a nároků mladistvých, což může vést k nedostatečnému respektování pravidel. Důsledné uplatňování dohodnutých sankcí za jejich překročení je klíčové pro vytváření odpovědnosti a respektu k hranicím nejen v rodině, ale i v dalších sociálních vztazích. Pokud je potřeba hranice upravit, je nezbytné o tom otevřeně komunikovat, aby všichni členové rodiny porozuměli důsledkům změn či jejich absence.

Komunikace a vztahy s vrstevníky v období adolescence

Adolescent v tomto období intenzivně hledá vlastní identitu a sebepojetí. Jeho sebehodnocení je zpočátku výrazně ovlivňováno názory vrstevníků, avšak postupně si vytváří stabilní a nezávislý obraz o sobě samém. Často vnímá, že ho rodiče hodnotí kriticky, což může vyvolávat vnitřní napětí a potřebu nalézt někoho, kdo jej přijme a ocení – často jde o blízkého přítele.

Výběr přátel se u dospívajících řídí společnými zájmy a emocionální vzájemností. Přítel představuje důležitou oporu, zdroj pomoci a vzájemné důvěry. Komunikace mezi vrstevníky se postupně zjemňuje a specifikuje, často se objevují různé slangové výrazy. Dospívající rozlišují mezi známými a blízkými kamarády – své osobní zážitky a problémy nesvěřují všem, ale především těm, kteří mu umožňují reflexi a podporu v sebepoznání. Přátelství proto hraje klíčovou roli při formování identity a přípravě na budoucí mezilidské vztahy.

Možnosti navazování nových přátelství se v této fázi mění – adolescent není již zcela otevřený kontaktům s kýmkoliv a kdekoliv, ale seznamuje se především na základě společných aktivit, ve škole či zaměstnání. Důvěra je selektivnější a informace o sobě sdílí s rozmyslem a často je redukuje.

V případě zapojení do rizikové skupiny vrstevníků může dojít k užívání návykových látek či páchání delikventních činů, což s sebou nese riziko závislostí a sociálních problémů. Adolescent přejímá normy chování této skupiny a přizpůsobuje se jim.

V této fázi začíná také hledat trvalý partnerský vztah, založený na společných zájmech a sdílení volného času. Mladí lidé plánují společnou budoucnost a uvažují o soužití, i když často mění partnery, než naleznou trvalý vztah. Učí se vyjadřovat a hájit své názory a zároveň rozpoznávat, kdy je vhodné přijmout kompromis. Dochází k pochopení rozdílu mezi individualitou („já“) a vztahem („my“), kdy jejich rozhodnutí začínají ovlivňovat život druhé osoby.

Společnost hodnotí adolescentovo chování a jeho projevy mají dopad na budoucí životní příležitosti. Negativní sociální reputace může vést k omezením v oblasti zaměstnání, bydlení či dalších životních oblastí, což zdůrazňuje význam rozvoje odpovědného a sociálně přijatelného chování v tomto období.