Lenka Zarah Chuchutová – roztančí vaší duši i pánevní dno

Kdo je pro mě Lenka Zarah Chuchutová ?

Je to žena, která ve svém životě za poslední rok prošla tolika změnami a transformačními událostmi jako málokdo.

Lenka Zarah je velmi krásná žena, která podporuje mnoho dalších žen na cestě za jejich svobodou a zdravým tělem.

Seznámila jsem se s ní na výcviku kněžek a viděla její úžasné proměny. A také s jakou lehkostí a odvahou dokázala odhazovat pomyslné balvany a zátěže ze svého života, aby mohla lehce kráčet dál.

  Jaká byla tvoje životní cesta?

Dlouhá 😉 Ale zkusím to zkrátit na podstatné body poslední doby. Pocházím z malé vesničky kousek za Prahou, v které jsem žila až do svých 29 let. V domě mojí rodiny, s celou naší rodinou a nějakým zvířectvem. V 26 letech jsem se vdala a začala se svým manželem a tátou stavět dům jen pár metrů od mých rodičů. Studovala jsem magisterský program fyzioterapii, stavěla dům a plánovala rodinu.  Jenže jsem měla stále více pocit, že nejsem šťastná. Začala jsem na sobě pracovat, po dvou letech manželství jsem se rozvedla, chvíli bydlela v Praze, zkoušela, co mi život nabídne a konečně dostudovala. Pak jsem potkala „Toho Pravého“. Byla to láska jako trám a vše bylo najednou jinak. On se během 3 měsíců rozvedl, já se odstěhovala k němu do Prahy a už po pár měsících jsme plánovali rodinu a dostavění mého domu. Byl to krásný a výživný vztah, ale až moc těžký. Navzájem jsme si zrcadlili až příliš moc naše strachy a bolístky a prostě se to nedalo zvládnout. Z velké vášně se stala velká dramata.  A tak jsem letos na jaře ze vztahu odešla. Nyní, po několikarém stěhování žiju sama v Praze, u rozestavěného domu jsem pozastavila stavbu a věnuji se sama sobě a svojí práci a začínajícímu podnikání.

Co tě vedlo k tolika změnám ve tvém životě?

Na začátku asi byla jen touha žít líp. Prostě být šťastnější. Nežila jsem si na první pohled špatně. Studovala jsem, měla jsem práci, manžela, s rodiči jsem se nehádala, stavěli jsme dům, cestovali, plánovali rodinu… Prostě jako bych si neměla na co stěžovat, ale prostě jsem cítila, že to není ono. Že je něco v nepořádku. Přisuzovala jsem to nespokojenému vztahu a měla pocit, že za všechno může manžel („samozřejmě“ ;-)). Rozhodla jsem se ale, že s tím zkusím něco udělat a začnu u sebe.  No a bylo to. Jakmile jsem do toho jednou strčila nos, už se to vezlo ;-). A pak už to moc nešlo zastavit. Chtěla jsem být šťastnější a to v mém případě znamená žít jinak.

Jak byly tyto změny pro tebe důležité a k čemu dalšímu ti pomohly?

Byly naprosto zásadní. Pomohly mi poznat sama sebe a uvědomit si, co nechci. A přes to doufám jednou dojdu k tomu, co vlastně chci 😉 Prostě mi úplně změnily život a směr, kterým jdu.

Jak jsi přišla na to, že budeš pomáhat ženám s jejich pánevním dnem, aby bylo zdravé?

To tak nějak  vzniklo samo 😉 Fyzioterapie je úžasný a hodně široký obor.  Dá se najít uplatnění v různých odvětvích a mě lákalo mnoho směrů. Rehabilitace dětí,  neurologie, vozíčkáři atd. Vždycky mě lákaly ty oblasti, kde to vypadalo jako kouzlení. Třeba jako „ rozchodit“ ochrnutého člověka po mozkové mrtvici.  No a jedna z takových mystických možností, byla schopnost pomáhat ženám k otěhotnění. A navíc na fakultě bylo pánevní dno něco, o čem se mluví, pouze v náznacích. Říkali nám, že je to podstatná část a že je dobré s ním pracovat, ale jak a co všechno může ovlivňovat, to už nás neučili. Pro mě to byla veliká neznámá. A já jsem taková, že čím míň něčemu rozumím a cítím, že mě to láká, tím víc se tomu věnuji. První byla metoda Ludmily Mojžíšové, ale nestačilo mi to. Cítila jsem, že chci vědět a dělat víc, že mi prostě nestačí klasická medicína a řešení už vzniklých obtíží. A tak jsem vzdělávala dál, až přišel lektorský výcvik Školy pánevního dna Renaty Skálové a to už se to rozjelo na plné obrátky 😉

Setkaly jsme se na výcviku kněžek. Kdy jsi pocítila volání Bohyně a co tě vedlo k tomu udělat ten první krok?

První její šeptání jsem zaslechla, když jsme kvůli svým přerodům chodila k jedné kněžce na ošetření energetických bloků vzniklých v prenatálním období. Nevěděla jsem, že je kněžka, ale měla doma oltář a knížku Novodobé ženské rituály. Obojí mě to fascinovalo, a tak jsem si knihu od ní koupila. V ní byl odkaz na stránky Katky Kramolišové, která právě to jaro pořádala pouť po Pálavě. Najednou jsem věděla, že tam prostě potřebuji jet.  A tam jsem to pocítila opravdu silně. Natolik „tady a teď“ jsem do té doby ještě nikdy nebyla a vše, co jsme dělali, mi připadalo tak známé a samozřejmé. No a výcvik byl už jen další v pořadí.

Když porovnáš sama sebe na začátku a na konci výcviku … jaká byla Lenka dříve a jaká je Lenka Zarah nyní?

Uf… No, tak zvláštně hodně jiná a přitom stejná 😉 Jsem to pořád já, ale jakoby se některé mé části dostaly více do popředí a některé se rozplynuly. Udělala jsem opravdu velký kus práce ;-).  Ovšem to se netýká jen výcviku Kněžek. Mám za sebou mnoho hodin individuálních terapií s výborným terapeutem, různé další sebezkušenostní semináře a kurzy a především potkávám spoustu úžasných lidí, kteří mě moc inspirují a pomáhají na mé cestě dál. A někdy o tom ani nevědí ;-).

Určitě se hodně změnil můj pohled na vlastní tělo. Nikdy před tím jsem neměla ani tušení, jak je možné si vážit a užívat každého kousku těla. To sebou samozřejmě nese i intenzivnější prožívání a větší otevřenost v intimním životě. A to jsem si také nedokázala ani představit, co vše je možné zažít ;-).

Dále se hodně změnil můj pohled na spiritualitu. Už to není jen něco, co můžu zažívat či praktikovat pouze na určitém místě (třeba kostel) nebo v určité pozici za opakování manter. Spiritualita je teď protkána celým mým životem a dává mi smysl.

Další velkou změnou je úplně jiný vztah k ženám, Dříve jsem měla opravdu málo dobrých kamarádek, ženskou společnost jsem ani moc nevyhledávala a spíše jsem byla tak sama pro sebe. Ale kněžky mi daly pocítit sílu a nádheru ženské sounáležitosti a podpory a to si teď opravdu moc užívám. Na osobní i pracovní úrovni.

Jak jsi získala své krásné druhé jméno Zarah?

Přišlo ke mně 😉 Na víkendu Cesty kněžky živlů – voda. Měli jsme tu možnost přijmout nové jméno, a tak jsem ji využila. Je to spojení mezi tím, co napadlo mě, co mi přišlo při vision questu a jak na to pak reagovaly ostatní ženy z kruhu. Je to spojení jmen Sarah a Zara a pro mě osobně to znamená „zářivá, zářící“  a také symbolizuje mojí křehkost a zranitelnost. A kdybych měla popisovat svůj křest a proces s tím spojený, bylo by to na další rozhovor ;-).

A jakou cestou jdeš nyní? Jaké jsou tvé vize do budoucna?

Teď je moje velká cesta propojování mých osobních světů. Jak prožitky a zkušenosti z kurzů a terapií zavzít do běžného života. Jak žít svojí pravou podstatu a svou pravdu.

Ráda bych pokračovala dál objevování krás a záhad lidského těla a duše. Velmi mě teď oslovila tantra, takže v tomto směru bych se ráda rozvíjela víc.

Vize mám teď veliké ;-). Jednak bych ráda více rozvinula svoje podnikání. Mojí touhou (nebo možná poslání, kterému se teď chci věnovat) je učit ženy i muže o krásách našeho těla, speciálně pánevní oblasti.  A v poslední době se mi k tomu přidala další velká vize. Vnášet do klasické západní medicíny více psychosomatického a spirituálního pohledu. Učit zase naopak odborníky – lékaře a sestry především v oblasti gynekologie.To bude ještě dlouhá cesta, ale věřím, že to půjde. Už teď mi totiž přicházejí příležitosti, kdy spolupracuji s lékaři a vnímám, že začínají být otevření těmto směrům.

Jinak bych chtěla více tančit, zpívat hodně cestovat a prostě žít ;-).

 Je něco, co bys chtěla předat mým čtenářům? Nějakou důležitou myšlenku nebo vzkaz?

Nebojte se změn a svých transformací. Nebudu říkat, že to je lehké. Není. Někdy je to hodně těžké a bolavé, ale stojí to za to. Za mě osobně, je lepší divoká bouře, než nudná stagnace a umírání zaživa.

Lenka Zarah je mi velice blízká svým vyzařováním a její životní cestou. Musím říci, že setkání s ní, bylo a je pro mne „osudovým“.

Lenku Zarah můžete najít na jejích webových stránkách zde : www.panevnidnozeny.cz

Anebo na jejích akcích : Když pánevní dno tančí – každou středu v cenru Loona Praha; na večerních seminářích  či celodenních kurzech o pánevním dnu v Praze (a brzo i v Brně a Ostravě)

Či na ženských kruzích v Maitree