Střepy v našem životě nemusí znamenat sedm let neštěstí

V červenci pokračoval můj výcvik kněžky, má cesta za sebepoznáním. Byl zaměřený na práci s vodou, emocemi a sklem. Vyvrcholením byl přechod po skle.

 Již v minulém článku jsem psala o mém přechodu po žhavém uhlí, a co to pro mne znamenalo a co mi to přineslo. Možná byste čekali, že přechod po skle bude stejný, ale právě naopak.

Tentokrát jsem si dala pro sebe tolik času, kolik jsem potřebovala. Zaměřila jsem se na pocity ve svém těle a vyslovila mu svou plnou důvěru a stejně tak i emocím a vodě, poděkovala za podporu a možnost se vydat na tuto cestu za sebepoznáním.

A … vykročila jako po vlnkách vody.

Každý krok byl velmi velmi pomalý a měla jsem tak možnost poděkovat za důvěru, kterou jsem dostala. A sklo mi odpovídalo : “křup, lup“. A já šla dále, během této cesty jsem měla možnost si uvědomit spoustu věcí a prožít své emoce a být zcela vědomá, ve svém těle i mysli, v přítomném čase, uvnitř sama sebe a na konci cesty se ve mně rozhostil naprostý klid, láska, vnitřní ticho a harmonie. Více to popsat nejde, to se prostě musí zažít. 😉

V rámci výcviku jsem měla možnost se naučit pracovat s emocemi, vodou, ale i sklem. Naučila se, jak pustit to, co již v životě nepotřebujeme a tíží nás a znesnadňuje náš život;  a „přitáhnutí“ a přijmutí toho, co naopak chceme.

   A já tímto děkuji Lilii Khousnoutdinové za její průvodcovství mým sebepoznáním. DĚKUJI a těším se na další výcvikový víkend zaměřený na zemi a ohýbání kovových tyčí.