Chci se s vámi podělit o své zajímavé uvědomění. A také o to, jak to dopadá, když chci být ve všem dokonalá a perfektní.
Aneb příběh manželky, která chtěla být dokonalá ;-).
V pondělí mě čeká skupinová meditace a tak jsem se rozhodla, že pořádně uklidím a vyčistím prostor. Chopila jsem se vysavače, který normálně čistí manžel a šla jej vyčistit. Ale ouha, když jsem k němu přišla zpět…nevěděla, jak tam dát filtr, aj. Tak jsem to půlhodiny zkoušela a zkoušela. Uznávám vážně nejsem technický typ a fakt to o sobě vím a přiznávám. Potom, co jsem vysavač ještě víc rozebrala, jsem se vydala hledat návod, který nenašla.
Říkala jsem si, no tak ty jo, nejsem technický typ, ale neumět složit vysavač…to umí každý. JJ, mít v ruce sekyrku, tak naštípu dříví, ale holt vysavač nesestrojím. Byla jsem kapku naštvaná a nakonec si řekla, co se s tím budu peklovat…
Volám pomoc na telefonu…manželi na služební cestě v zahraničí. První dotaz : „máš tam správně filtr“. Odpověď : „jasně, přeci nejsem hloupá“. A když to zkrátím…čím myslíte, že to bylo…samozřejmě filtrem, dala jsem ho tam obráceně. :-)))))) Díky můj pomocníku na telefonu.
Ale dřív by to bylo jinak…než bych si řekla o pomoc nebo přiznala, že mi něco nejde, hodiny bych to zkoušela. Není to jednodušší zavolat nebo si říci o pomoc. Netrávit zbytečně čas něčím, s čím si jiný ví rady lépe a já zase umím poradit v něčem jiném?
Zapřemýšlejte sami, kolik energie vás stojí něco, co úplně není nutné umět a může to udělat někdo jiný ?
A teď otázka pro vás. Umíte si říci o pomoc?
Není lepší si užívat více volného času, než se zlobit, že nám něco nejde ?