Rituál je pro mě něco, co otevírá pomyslná vrátka do kouzelného, intuitivního prostoru, kde je možné všechno. Místa, kde se můžeme napojit sami na sebe i na svou intuici, která nás vede a ukazuje přesně to, co v danou chvíli právě potřebujeme.
Dá se říci, že v životě máme mnoho rituálů. Jen je nevnímáme. Např. ranní káva, která nám nastartuje den, nebo pravidelná večerní procházka. Jsou to chvíle, kdy se cítíme dobře, a proto tyto činnosti pravidelně opakujeme. Podporují naše uzemnění a pocit pohody.
Naopak u různých oslav svátků (Vánoce, Velikonoce) nebo narozenin, často upadáme do rutiny a máme pocit, že „to musíme hlavně přežít“. I z těchto vyprázdněných událostí ale můžeme udělat krásné rituály, které budeme každý rok rádi opakovat. A to nejen sami pro sebe, ale i pro ostatní, protože rituál stmeluje a propojuje blízké lidi.
Sama si vzpomínám na rozkrajování jablíčka a třesení bezem doma na Vánoce. V dětském domově, kde jsem pracovala, jsme se snažili zpříjemnit Vánoce dětem, které tento čas nemohly strávit s rodinou. I tam jsme zkoušeli udržovat nejrůznější vánoční zvyky a tradice, např. lití olova.
Je to pár let, co jsem začala navštěvovat večerní semináře Petry Cihlářové v pražské Maitrei, které se zaměřovaly na oslavu keltských svátků v ženském kruhu. Bylo to vůbec poprvé v mém životě, kdy jsem se setkala s rituály jako takovými. A byl to jen krůček k tomu, abych se přihlásila do ročního výcviku ceremonialistek.
Jednou z dovedností ceremonialistky je právě tvořit rituály a skrze ně se spojovat s matkou Zemí, živly, nekonečnem…Prostřednictvím rituálů podporovat lidi na jejich cestě, při hledání odpovědí na jejich otázky, k přijetí změn nebo společnému uctění.
Být ceremonialistkou pro mě znamená naslouchat svému srdci a jít za voláním své duše. Poslouchat svou intuici, důvěřovat sama sobě a věřit si. Být propojená s přírodou a jejími živly, ale i s lunou a sluncem, uctívat jejich dary a vnímat jejich každodenní podporu ve svém životě. Vnímat matku zemi a Bohyni. Mluvit s nimi, uctívat je a děkovat za jejich dary.
Být ceremonialistkou pro mě znamená být ženou ve své plné síle, přijímat své dary a dávat je světu. Nebát se vykročit na cestu do neznáma. Uctívat svou rodovou linii a léčit její zranění.
Nepředávat je dál a nechat jít svou dceru životem bez všech předchozích zátěží s vědomím, že být ženou je nádherný dar.
A k tomu všemu patří i sesterství, sdílení zkušeností, podpora, láska a obejmutí v tu pravou chvíli. Tvořit láskyplné vztahy v přátelství i partnerství, dávat bezpodmínečnou lásku a cítit ji.
Být kněžkou pro mě znamená pomáhat a podporovat zvířata a přírodu jako takovou. Podporovat lidi na jejich životní cestě. Ve chvílích temnoty jim posvítit a podpořit je, aby mohli jít dál. Pomáhat jim nacházet nové cíle, vlastní vize a odhazovat vzorce, které je tíží. Být jejich oporou v náročných a těžkých chvílích. Motivovat je vlastním příběhem a předávat jim své zkušenosti.
Je to krásná životní cesta.
K tomu, abyste mohli dělat rituál, ale nepotřebujete být ceremonialistkou.
Co k tomu potřebujete? Jen sami sebe. Tento rituál můžete udělat někde v přírodě, kde se cítíte dobře. K tomu, abyste nalezli zástupce čtyř elementů, se stačí jen pořádně rozhlédnout okolo sebe.
Uvědomit si sílu vzduchu, který je kolem nás, nechat odfouknout z celého těla to, co vám již neslouží, a nechat se tak očistit. Oheň máte ve svém srdci a ve svých dlaních. Stačí se s ním propojit, promnout si dlaně, položit je na srdce, uvědomit si jeho sílu a touhu expandovat, jeho blahodárnou a vyživující podpůrnou energii.
Vodu můžete naleznout v potoce, přijmout ji od bylin nebo stromů. Můžete obejmout strom nebo na něj položit ruce a uvědomit si sílu jeho mízy. Propojit se sama se sebou a uvědomit si, že stejně jako stromem koluje míza, koluje i v našem těle krev a vyživuje ho.
Země je vždy tam, kde chodíte. Stačí si uvědomit její pevnost a stabilitu, uzemnit se.
Celý rituál můžete zakončit tím, že procítíte energii, kterou jste přijali. To, jak ve vašem těle i mysli koluje. Poděkovat všem živlům za jejich dary, které přináší do vašeho života.