Martina Lejska Maštalířová – inspirativní, moudrá žena, učící a podporující ženy v propojení duše i těla

Kdo je pro mě Martina Lejska Maštalířová ?

Je to inspirativní žena, která svou energií dokáže mnohé předat. Když se zadíváte do jejích očí, pocítíte tu silnou moudrost, jako by obklopovala vaší duši, máte pocit ano tady jsem doma, tady se cítím v bezpečí.

Co bys nám o sobě chtěla prozradit? Co teď aktuálně děláš a jak tě to naplňuje?

Vždycky jsem na sebe ráda prozrazovala, že mám čtyři děti. Dnes mohu říct: mám čtyři dospělé děti a jednu roční vnučku. S postupem času jsem na tento fakt víc a víc hrdá a uvědomuji si to veliké štěstí a požehnání. A je to také to, co mne naplňuje. Zažívám vědomě, jaké je to štěstí, moci objímat dceru své dcery… cítit pokračování rodové linie, vidět předešlé generace žen za sebou a tušit už ty další před sebou…. Moci si s ní hrát, trávit s ní čas, moci ji celou dobu sledovat. Byla jsem u jejího porodu, vidím ji, jak roste a vyvíjí se. Další mladá žena v naší rodině. To mne naplňuje.

Pochopitelně nejen to. Momentálně dělám obrovskou spoustu věcí, dělám je všechny s velkým nadšením a užívám si je.

Jednak jsou to akce, které pořádám sama ve Studiu Koré http://studiokore.cz/ , v prostoru, který jsem zbudovala. Momentálně je to třeba sedmidílný Cyklus čakrových večerů, který má velký úspěch, nebo Cyklus přednášek pana MUDr. Ivana Pešky, krásné bylinkové večery s Ing. Alenkou Naďovou, semináře Osho-zen tarotu  a mnoho dalších akcí.

Na druhé straně jsou to akce, které neorganizuji , ale naopak se na nich dál vzdělávám nebo rozvíjím a těch je také celá řada. Jen namátkou: Počátkem roku  jsem získala osvědčení v kraniosakrální terapii, kterou chci navázat na 18 let své masérské praxe. Zhruba každé dva měsíci pomáhám a účastním se na zahraničních seminářích Homeopatické akademie, chystám se na týdenní seberozvojový seminář do Orlických hor.

Zdá se toho velice moc. Přemýšlela jsem, čím a proč to tak je. Uvědomila jsem si, že jsem vlastně letos poprvé, od svých 21 let „volná“.

Mám za sebou nejen mnoho let péče a výchovy čtyř dětí, ale také v posledních letech i stárnutí a těžkou nemoc mojí maminky. Je to rok, co moje maminka odešla a moje děti už mne také nutně a bezprostředně nepotřebují.

Letos poprvé je jaksi „ všechen čas můj“ a já si budu moct dovolit třeba i takovou věc, jako odjet na 7 týdnů do Indie. Což také v září udělám! 🙂

Jak to bylo dříve? Jak jsi žila, než jsi začala dělat to, co tě baví ?

No, nebylo to úplně snadné. 🙂

Moc jsem si přála studovat a moc jsem si přála cestovat, ale nešlo to. Měla jsem výborné studijní předpoklady, i teoretické možnosti odjet za přáteli do ciziny, ale nesměla jsem.

Jediné, co mi komunisté opravdu nemohli zakázat, jako dítěti vysokoškolského profesora vyhozeného ze strany i z university,  bylo mít velkou rodinu. A tak jsem ji měla.

Měla jsem tři kluky a holčičku a velmi ráda jsem se jim věnovala. Bavilo mne to  a dávalo to smysl a já ani neměla za jakou kariérou se hrnout a od dětí pospíchat… Žili jsme hodně skromně, bylo to často těžké. Velká spousta práce a málo peněz, mnoho let stereotypu, to všechno určitě také mělo podíl na tom, že po 22 letech můj muž od rodiny odešel a já jsem zůstala se čtyřmi dětmi sama.

Určitě jsem měla velké štěstí na přátele a lidi kolem sebe, které mi v té době osud poslal, abych se úplně nezbláznila. Pamatuji si dodnes na film o tělesně postižených lidech, kteří mluvili o „bahně sebelítosti“. To mi pomohlo. Uvědomit si, že nechci stát a nořit se hlouběji a hlouběji do bahna sebelítosti. A věřte, že dolů, dolů to jde samo. A nahoru vás nikdo jiný nedostane. To je práce, kterou člověk musí udělat sám. Když to ale jednou dokáže, vyškrábat se z té sebelítosti, co vás stále stahuje dolů, tak ta síla, kterou vyvine, ta už mu zůstane a on ji bude moct použít dál…k novému životu.

A já jsem měla velké štěstí. Našla jsem ve dvaačtyřiceti letech se čtyřmi dětmi nového partnera a v pětačtyřiceti letech jsem se provdala znovu. Prožila jsem s ním k dnešku už bezmála jedenáct let krásného života. Kdyby to zítra skončilo (protože opravdu NIKDY nevíme), ty nádherné roky stály za to.

Vím, že to byl dar z nebe, ale zároveň myslím, že můj příběh může být povzbuzením pro každou ženu v podobné situaci.

Naučilo mne to velice moc:

Třeba, že nikdy nic v našem životě není jisté. Pouze NEJISTOTA. A nic není stálé, pouze ZMĚNA.

To bylo velice těžké připustit a přijmout.

Také jsem ale musela uznat, že na všem zlém je něco dobré. Byla jsem tehdy přesvědčena, že můj případ je jediná výjimka, která toto úsloví nepotvrzuje. Přeci nemůže být VŮBEC  nic dobrého na tom, že zůstane žena sama se čtyřmi dětmi, ne? Dnes vím naprosto jistě, že na tom bylo mnoho dobrého.

Měla jsem tu odvahu (drzost?) překonat překážku věkového rozdílu, můj druhý muž je o 15 let mladší než já. A tento fakt mne donutil naučit se další dvě věci: že nemá smysl, dívat se z pohledu: …a co když za dvacet let…

protože nikdy v žádném vztahu nevíte, co bude s Vámi nebo partnerem za dvacet let…Vždy je třeba být TADY a TEĎ a dívat se jen kousek dopředu…

Stejně silná lekce byla na téma: Nehledět na to, co si kdo o vás pomyslí, nebo co o vás řekne… Měli jsme odvahu ignorovat arogantní narážky i pomluvy za zády a těch krásných jedenáct let života už nám dnes nikdo nevezme.

 Co tě v tvém životě vede? Čemu nasloucháš ? Jak poznáš, který směr je ten správný?

V životě mne vede instinkt a jakýsi morální kodex, který říká, když jsem na pochybách, že jediný člověk, se kterým opravdu MUSÍM být, jsem já sama a že tedy chci jednat tak, abych mohla být sama se sebou, abych se nemusela sama před sebou stydět, abych mohla mít v duši klid a mír.

Vím o tobě, že se také zabýváš tématem smrti a doprovázení umírajících? Jak ses k tomu dostala?

Umírání a poslední věci v životě člověka mne asi nějakým způsobem zajímaly vždycky. V posledním roce mi odcházela maminka a shodou okolností i první tchýně. Měla jsem tedy možnost poznat prostředí Hospice a skrze kamarádku ještě daleko více institucí, které se tímto tématem- péče o umírající, péče o pozůstalé, zabývají. V loňském roce mi zemřel také drahocenný přítel, náhle a nečekaně, stejným způsobem jako můj tatínek, když jsem byla mladá. Znovu jsem tedy a tentokrát mnohem důkladněji přijala téma smrti do svého života.

  O smrti se nemluví, nebo velmi málo, ale ona je tu s námi stále, za naším levým ramenem, jak píše Carlos Castaneda.

Aktivně ses zúčastnila velkolepé akce první v ČR Konference Bohyně, Přibliž nám, co to bylo za akci a co tě vedlo k tomu jí podpořit?

Konference Bohyně v Dolních Věstonicích jsem se zúčastnila už vloni, v organizačním týmu prvního ročníku, a stejně tak tomu bude i letos. Měla bych být na konferenci ceremoniální kněžkou bohyně Moreny a velice se na to těším. Celou akci se snažím podpořit, podle svých nejlepších sil, protože nesmírně fandím celé myšlence probouzejícího se ženství. Nejsem feministka (aspoň si myslím, že ne :)), ale jsem ženou každým coulem, každou buňkou svého těla.

Navíc ctím pohanské tradice a jejich hluboké spojení se živly a s přírodou.

Je něco, co bys chtěla předat mým čtenářům? Nějakou důležitou myšlenku nebo vzkaz?

Důležitou myšlenku?

Nevím, je taková spousta silných a krásných citátů…

Oslovuje mne například myšlenka spisovatelky Emily Dickenson, která říká:

„Život činí sladkým to, že nic nepřijde dvakrát… „

Pro mne to znamená ŽÍT  NAPLNO. Žít pokud možno vědomě, žit TEĎ a TADY. Radovat se z maličkostí. Být si vědom, že dnes jsem tu a zítra být nemusím.

Není to jen o tom, užít si všeho, co život nabízí, ale hlavně mít vědomí vzácnosti každé chvíle a každého vztahu a vyjadřovat svoji radost, lásku a vděčnost svým životem, jak jen to jde.

Kde se s Martinou můžete setkat ?

Ve studiu zdraví a krásy Kóre v Brně : http://www.studiokore.cz/

Od roku 1999 pracuje jako OSVČ.

V roce 2003, založila studio Koré na Josefské ulici v Brně.

V následujících letech absolvovala reiki 2. stupně, aromaterapii u Karla Hadka, baňkování, I. stupeň reflexologie, tříleté studium Psychoterapeutické fakulty v Praze, dvouletý seminář základů čínské medicíny a I. a II. stupeň Bachovy květové terapie v Praze.

Je členkou České aromaterapeutické společnosti od jejího založení.

V letech 2010 až 2014 studovala na Homeopatické fakultě s klinikou v Brně 4-letý obor Homeopatie pro profesionální praxi. Od počátku roku 2014 je členkou Slovenské komory homeopatů. Každoročně se pravidelně zúčastňuje zahraničních seminářů světových homeopatů v Bratislavě, pořádaných SAKH.