Dovolte si snít

   Dnes jsem si uvědomila, jak je velice důležité si dovolit mít sny.

   Ano, mnozí z nás máme „reálné“ vize, kterých dosáhneme. Jsou to takové cíle, o kterých víme, že se nám 100% podaří je splnit. Tím mám na mysli nejen to, že si dáme za úkol třeba něco, co nás nebaví jako třeba umýt auto. Ale i takové, u kterých víme, že nás budou stát nějaké úsilí – např. nalézt zaměstnání, dokončit školu, úspěšně složit státní zkoušku.

   Ale i u těch, co cítíme, že budou pro nás náročné a to i emocionálně. Uvedu vám příklad z mého osobního života. V 17letech jsem byla u toho, jak opilý řidič najel na chodník a srazil tři chlapce. Jeden byl na místě mrtvý, druhý po převozu do nemocnice zemřel a třetí v šoku pobíhal po vozovce, ale jediný přežil. Těmto chlapcům jsme se s kamarádkou snažily poskytnout první pomoc a běžely do prvního domu, kde se svítilo, zda-li nemají telefon a zavolají záchranku. … Dlouho trvalo než jsem si dělala řidičský průkaz … zrovna s ne moc empatickým instruktorem. Bylo to velice těžké, jak jsem viděla cyklistu nebo chodce, hned se mi toto vše vybavovalo. Ale věděla jsem, že to zvládnu. I další navazující sen … naučit se jezdit na motorce…sice malé, ale mojí ;-).

   Měla jsem i další sny a tolik jsem doufala a věřila v jejich splnění jako např., že budu pracovat s dětmi v dětském domově, že budu mít děti v hostitelské péči a budu je moci podporovat, …

   Ono i to, co vypadá … někdy náročně lze splnit, protože víte, jakou cestou si za tímto cílem jít. A když při této cestě změníte náhodou směr, protože až toto všechno vidíte z jiného pohledu a máte více informací, nevadí. ( asi tak jako dítě na prvním stupni, když si myslí, že prodavačka jen doplňuje zboží a povídá si s milými lidmi).

   Pak ale existují chvíle, kdy se vám tají dech a říkáte si „“ty jo, to bych chtěl také prožít“, „tohle bych si přál dělat“, „chci cestovat na daleká cizokrajná místa“, „chci být také takový“, „tohle bych si chtěl dopřát“… A vzápětí sami zaplašíte tuto myšlenku větou : „Ne to ne, to já zvládnout nemohu, to se mi nesplní, to nedokáži.“ Proč ale? Není zbytečné si uzavírat cestu ke svým snům a hlavně k jejich splnění? Když jí uzavřete a myšlenku zaplašíte, je tu stále něco, jako by vám chybělo a to něco je právě to, po čem v životě toužíte. A tak naučte se připouštět, že se vaše sny mohou splnit a sněte a naplňte své srdce touhou. Takovou tou touhou s jiskřičkou, která dokáže zapálit ten plamen … a pak už to půjde samo ;-). A buď můžete nechat svůj vnitřní oheň rozhořet nebo je tím, že si jej nevšímáte uhasíte.

   Mně se jeden z mých „tajných“ snů splnil a musím také přiznat, kde bych si před lety vůbec dovolila na to pomyslet. A jsem za to nyní vděčná a vnitřně za tuto možnost s pokorou děkuji.

   Mimochodem jedním z mých snů před deseti lety bylo i přejít po žhavých uhlících a letos jsem si to splnila, mimochodem dalo mi to víc než jsem si před tolika lety myslela. Více v článku : Jak mne políbil oheň.

   A tady najdete pár příběhů těch, kteří našli své vnitřní naplnění : https://vokounova-krepcikova.cz/category/osobni-pribehy-tech-kteri-ve-svem-zivote-nasli-vnitrni-naplneni/

   Plánování vizí : https://vokounova-krepcikova.cz/uz-se-blizi-konec-roku-na-obzoru/