Děti a internet

Je možné dětem, nějak adekvátně k jejich věku, vysvětlit, co pro ně na internetu může být rizikové, jak by se měly/neměly chovat při komunikaci s cizími lidmi?

Jako speciální pedagog pracuji s dětmi více než 20 let, a tak sleduji různý vývoj trendů od počátku své praxe, kdy mobilní telefony nebyly, až do současnosti, ve které vnímám velký rozdíl v sociálních vztazích i v komunikaci, zároveň ale vidím, jaké mnohé nešvary, ale i pozitiva to přineslo.

Myslím, že jednou z důležitých věcí je adekvátně věku omezit přístup dítěte na určité stránky. Zároveň je potřeba od určitého věku přiměřeně vysvětlovat způsob komunikace na sociálních sítích, co je dobré a co není. Jako rodič můžeme k vysvětlení využít jakoukoliv příležitost, kdy je dané téma obsaženo a řešeno v seriálu, ve filmu, v televizi, ve zprávách. Je potřeba vysvětlit nebezpečné situace, nejlépe na konkrétních příkladech ukázat, co se může stát, když dítěti píše někdo cizí, poukázat na fakt, že v současné době jsou lidé různí, co můžou psát, chtít, kam se nevinné chatování může dostat.

Je to úplně stejné, jako když dítěti vysvětlujete, že nemůže odejít s každým, kdo má v parku pejska. Zaměřte se na to, abyste mluvili klidně, nerozčilovali se.

U větších dětí je možné zhlédnout film „V síti“, kde ale záleží především na vás, zda chcete své dítě obsahu tohoto snímku vystavit. Je tedy na vašem zvážení, zda je film pro vaše dítě vhodné.

Důležité je, abyste vysvětlovali dětem, kdekoliv, kde budou samy, jak mají komunikovat s lidmi. Aby na potkání, kromě situace, kdy se ztratí, neříkaly jména, adresu, bližší informace o sobě. V určitém věku (školka a první stupeň na ZŠ) vnímá dítě dospělého jako autoritu, kterému má potřebu vše říct, vše komunikovat, na vše slušně odpovídat a poslouchat v tom, co mu druhá osoba říká.

Nejpodstatnější je otevřená komunikace s dítětem, kdy se s vámi cítí v bezpečí a kdy je schopno a ochotno vnímat informace o tématu rizik na sociálních sítích.

Jaké osvědčené taktiky nejčastěji používají sexuální predátoři?

Často se začíná konverzace velmi nenápadně otázkou: „Jak se máš?“ Pokud dítě tráví mnoho času online s kamarády, nebo kamarády nemá a jen tak brouzdá po internetu, pak ho tato nenápadná otázka automaticky osloví, protože má mobil neustále v ruce.

Reakce je bezmyšlenkovitá, kdy odpoví jako komukoliv jinému. Často se online sexuální predátoři vydávají za někoho úplně jiného, za spolužáka, za jiné dítě, nebo jiného dospělého. V prvé řadě chtějí a velmi promyšleně získávají důvěru dítěte, takže zjišťují především to, co

ho trápí, následně ho v rozhovoru chápou, rozumí mu a začnou mu ze své pozice radit a mnohdy se stanou jedinou blízkou osobou dítěte, která jim stoprocentně rozumí a věří.

Tím, že se sexuální predátor dostane s důvěrou k dítěti blíž, začne s ním nenápadně manipulovat. Začne se také vyptávat na osobní informace, kde bydlí, co dělá, kam chodí do školy a postupně získává od dítěte jeho celkový obrázek.

Následně si vyžádá různé fotografie. Zjišťuje intimnosti. Navádí ho k různým věcem – od lhaní rodičům, přes posílání fotek věcí i sebe. Tam začne manipulace sílit, protože dítě začne mít strach, že se vše rodiče dozví. Predátor pokračuje ve vydírání stylem: „Když mi nepošleš fotky, řeknu to rodičům, kamarádům, ve škole…“

Z toho se postupně stává velký začarovaný kruh. Pokud dojde k situaci, kdy se dítě svěří, pak to je kamarád, lékař, učitel, ale rodiče bývají bohužel mezi těmi posledními. Proto vnímejte chování svých dětí i časový prostor, který věnují online životu.

Jak zakročit proti člověku, který sexuálně obtěžuje dítě?

V tomto případě je nutné řešit vše hned, okamžitě. Důležité je v prvé řadě nahlásit celou situaci policii. Poté je potřeba rozlišit, zda je to někdo, koho vaše dítě zná. V případě, že ano, máte možnost nahlásit konkrétní jméno. Je potřeba zjistit co nejvíce informací, přečíst si a třeba i vytisknout celou konverzaci komunikace vašeho dítěte a dotyčné osoby a vše předat policii. Pokud se tato situace objeví jako šikana ve škole, nebo se jedná o člověka ze školy, pak je také potřeba řešit vše s institucí, kde se to děje. Zároveň se vše s přizváním policie komunikuje i s druhým rodičem.

V této chvíli je vaše dítě velmi zranitelné a je žádoucí komunikovat především s ním, aby se o dané situaci nemlčelo. Pokud si nevíte rady, nebo je celá záležitost pro dítě velmi traumatizující, pokud byla komunikace násilná, zastrašující, manipulující, pak můžete k sobě přizvat psychologa, nebo jiného odborníka, abyste pomohli svému dítěti se se vším daleko lépe vyrovnat.

Mají rodiče nějaký kalibr, jak předčít online zábavu?

Ano. Myslím si, že rodiče mají mnoho možností, jak tuto zábavu předčít.

Zároveň je ale potřeba si uvědomit, že současné generace dětí jsou velmi pokrokové a používají už i ve škole při výuce celou škálu různých multimediálních prostředků, které rozšiřují jejich možnosti a obzory. Na to je potřeba brát velký zřetel, aby se při našem možném tlaku na omezování online zábavy necítily vyřazené z kolektivu.

Jedním z nejdůležitějších momentů vzájemného pochopení je to, jak často děti vidí rodiče dívat se do mobilu, hrát hry. Rodič je vzorem pro své dítě, a to i v této aktivitě. My jsme velmi často zvyklí pracovat z mobilu, odesíláme emaily, komunikujeme s klienty, kolegy. Když nás takto děti vidí, nepochopí, že pracujeme, i když jim to říkáme. Pro ně je mobil prostředek ke hře a zábavě.

Můžeme je ale učit využívat mobil smysluplně. Popřemýšlejte, jakým způsobem trávíme čas s dětmi. Společně sportujeme, navštěvujeme různé památky a muzea, chodíme do přírody. Právě během těchto společných chvil, při těchto aktivitách můžeme dětem ukázat, jak využívat média k rozšíření vědomostí. Na většině místech najdeme informační tabule s QR kódy, pomocí kterých si můžeme poslechnout informace o hradu, kde se nacházíme, o rostlinách a zvířatech, které žijí v dané oblasti.

Rodič jde skutečně příkladem svým dětem, zároveň může působit na to, jak společně tráví čas i jaké možnosti volnočasových kroužků má dítě samotné. Záleží a je potřeba vysledovat, co vaše dítě baví. Důležité je, aby si dítě vyzkoušelo celou paletu kroužků, a našlo si tu svoji vlastní offline zábavu. Rolí rodiče je také nenutit výtvarně nadané dítě, které si kreslí od rána do večera, běhat na oválu a být nejlepším sportovcem kraje a naopak.

Proto je vhodné být tu pro dítě s nabídkou volnočasových aktivit a zároveň mu poskytnout prostor na online zábavu v daném a vymezeném čase. Je potřeba hlídat čas strávený online aktivitami, aby dítě neztratilo kontakt s realitou. Hry mnohdy napomáhají úniku z této reality života, ale běžné situace jsou důležité pro naučení se řešení těchto situací a každodenních problémů do budoucna.