Jak jsem pocítila oheň ve svém životě.

Když jsem nastoupila do pokračování výcviku, o kterém jsem již psala ve článku : Jak mě políbil oheň. Myslela jsem si, že právě element OHEŇ je v mém životě zastoupen nejméně. Stále jsem si říkala, že jsem taková klidná, dávno mě jen tak nějaké změny nerozhodí jako kdysi. Prostě tichá voda, která pracuje a je spolehlivá, medituje a je spojená s přírodou, bez žádných velkých výkyvů.

Když jsem o tom s někým hovořila, tak se divil a říkal : „Ty a klidná stojatá voda? To snad ne. Vždyť máš tolik nápadů, děláš tolik věcí, jsi plná jisker a rozpaluješ ohníčky i těch ostatních.“

A tak mě to vedlo k velkému zamyšlení, nejen nad tím, že již dlouhou dobu cítím u sebe poslání být PODPOROVATELEM. Podporovat myšlenky a touhy ostatních, pomáhat jim na cestě hledání jejich vize nebo její rozšíření. Být v pravý čas na pravém místě pro ostatní.

Že mnoho mých nápadů je jako jisker, které dokáží rozpálit ohníčky nejen v mých očích, ale i v mém srdci. Vlastně každý náš zájem, naše vášeň obohacuje náš život a dělá jej pestřejším a naplňujícím.

A při tom všem uvažování, jsem začala přemýšlet právě o své síle, o svých darech, ale také o práci s živly ve svém těle. Jaký vlastně oheň já v sobě mám? Jak s ním pracuji? Že je někdy malý a unavený a jindy obrovský až je na mě a i ostatní moc, že dokáže popálit, ale i spálit na popel, zničit vše a všechny svou touhou. Že jej někdy sama brzdím, možná až příliš, protože se bojím, že se spálím nebo budu příliš. A je na čase to změnit a začít s tím pracovat. Nejlepším krokem na této cestě je uvědomění. A naslouchat intuici … vše i už přijde samo.

A jak to máte vy ve svém životě s ohněm?